Obě situace signalizoval již geomagnetický průzkum povrchu lokality v r. 2020. K předběžnému zpracování výsledků výzkumu se spojila skupina kompetentních odborníků – kromě pracovníků našeho Ústavu archeologie a litomyšlského muzea i pracovníci univerzit v Praze, Brně, Wrocławi a Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Praze – kteří také připravili preliminární článek pro sborník 40. Mezínárodní konference „Otázky neolitu a eneolitu našich zemí“, na které byly v září 2021 představeny první výsledky odborné veřejnosti; článek by měl  vyjít do konce tohoto roku.

Situace, prozkoumaná v sondě 1/21, představuje takřka s jistotou segment sloupového domu nejstarších středoevropských zemědělců, lidu kultury s lineární keramikou, jejichž osada zde stála někdy v poslední čtvrtině 6. tisíciletí př.n.l.  Důležitější se však zdá úsek příkopu, zachyceného v sondě 2/21. Je pozůstatkem rondelu -  sociokultovního objektu s více funkcemi, kolem kterého se ve druhé čtvrtině 5. tisíciletí soustřeďovalo veřejné dění mikroregionu  několika sousedících zemědělských sídlišť, spjatých pravděpodobně rodovými svazky. Shromáždění obyvatelé zde rokovali o otázkách společného zájmu, vč. ekonomických, odměňovaly se zásluhy a trestaly přečiny,  vykonávaly veřejné bohoslužby apod.

Nedošínský kruh patří mezi těmito útvary, kterých jsou dnes ve střední Evropě známy takřka dvě stovky, k těm menším (jeho průměr kolísá mezi 40 – 50 m), ale měl asi mimořádný význam. Leží (s mikroregionem soudobých osad v zázemí) v dosud zcela izolované ústřední poloze ve vzdálenosti 50 – 100 km mezi skupinami rondelů v Polabí, na jižní Moravě, v Dolním Slezsku (v okolí Ząbkowic Śląských) a asi i na  Olomoucku (rondel v Olomouci – Nemilanech), na dnešním Litomyšlsku, kudy probíhaly v pravěku významné dálkové komunikace, směřující do Polabí jednak z Krakovska přes horní Poodří a Pomoraví, jednak z jižní Moravy Boskovickou brázdou. Podle keramiky z výplně příkopu, náležející ještě staršímu stupni kultury s vypíchanou keramikou, patří nedošínský rondel ve střední Evropě k nejstarším, v Čechách je možná nejstarší vůbec. Pozoruhodným momentem je také vedoucí zastoupení rohovce typu Krumlovský les – typické jihomoravské suroviny, která je v Čechách vzácnosti – v materiálové bázi nálezů štípané kamenné industrie z příkopu. O prostředkující úloze rondelu v tehdejších stycích jižní Moravy a východních Čech tak lze sotva pochybovat, za současného stavu poznání je přijatelná i hypotéza, že zdejší sídlištní mikroregion byl útočištěm skupiny obyvatel kultury s vypíchanou keramikou, kteří ustoupili z jižní Moravy pod tlakem nositelů lengyelské kultury, obsazujících tamější nížiny od jihovýchodu. Převzali od nich mj. také ideu rondelové architektury, která se odtud šířila dále do Čech a asi i do Slezska.

Letošní pokračování výzkumu, realizované oběma uvedenými institucemi opět v rámci praxe studentů a s podporou interního projektu SU č. SGS/4/2022 „Aktuální problémy archeologického výzkumu moravsko-českého pomezí“ v poslední srpnové dekádě, se z důvodů deštivého počasí a dalších nepříznivých okolností omezilo na jedinou sondu 1/22. Přetínala příkop severně od loňské sondy 2/21 a byla větší (8 x 4 m) než ona; orientována byla podobně, ve směru V- Z. Cílem bylo dovědět se více o vnitřním prostoru rondelu v těchto místech, kde geomagnetika signalizovala další zahloubené objekty. Příkop zde byl poněkud hlubší než v úseku, zkoumaném loni a změnil i tvar zúženého dna, které nebylo ukončeno špicí, ale vodorovně; zdá se také, že zde byl častěji čistěn. Keramika i fragment tzv. kopytovitého sekeromlatu vyrobeného z metabazitu, v něm získané, předběžně potvrzují loňské datování. Objekty, zachycené sondou ve vnitřním prostoru, patří podle získaných nálezů předcházejícímu sídlišti kultury s lineární keramikou. To odpovídá běžné praxi, že vnitřní prostranství rondelů nemívá zástavbu. Staršímu lineárnímu sídlišti  náležejí  s největší pravděpodobností i sloupové a kůlové jámy tam zachycené. Vzdor blízkosti příkopu se asi nejedná o palisádu, nýbrž o jinou konstrukci (snad ohradu ?), která nemá s rondelem mladšího sídliště nic společného. Více však  budeme vědět až po  zpracování dokumentace a nálezů z letošní sezóny.

doc. PhDr. Vratislav Janák, CSc.

Foto: ÚA