Na setkání s Radkem vzpomíná profesor Stephen Bygrave: „Radek na naši univerzitu nastoupil začátkem roku 2000 a navštěvoval mé kurzy moderní a postmoderní literatury. Byl bystrý, výřečný a očividně velmi odhodlaný. Až mnohem později jsem se dozvěděl, že si na své akademické studium vydělával nočními směnami v továrně. Tento druh nasazení mnohé z nás zahanbuje. O několik let později mě navštívil v mé kanceláři v Southamptonu a pozval mě do Opavy, abych pronesl přednášku a setkal se s jeho studenty. Českou republiku jsem poprvé navštívil před několika měsíci a jeho nabídku jsem velmi rád přijal. Odletěl jsem s manželkou a synem do Ostravy, kde nás Radek vyzvedl, odvezl nás do hotelu v Opavě a pozval nás na slezské pivo. Pracovat s jeho studenty mě moc bavilo. Navíc  dovolil mému synovi, který tehdy studoval výuku angličtiny jako cizího jazyka, účastnit se semináře. Moje nejšťastnější vzpomínka na tento výlet je neděle strávená s Radkem a jeho krásnou rodinou, jeho nejmladší dcera byla tehdy ještě nemluvně.  Jedli jsme zmrzlinu a hráli si v parku v Hradci nad Moravicí. Radek byl milý člověk, dobrý badatel a zajímavý básník, jehož nečekaný odchod je skutečnou tragédií. Všichni, kdo jsme ho tu znali, vyjadřujeme soustrast jeho rodině a jeho kolegům.“

Na svém domovském pracovišti v Opavě působil Radek Glabazňa od září 2008. Vedl přednášky a semináře z anglické literatury a několik let působil na pozici zástupce vedoucího Ústavu cizích jazyků. Úzce spolupracoval s dlouholetým vedoucím Ústavu, doc. Pavlem Kolářem: „Radka Glabazňu jsem poznal blíže během anglických studií a bylo mi hned zřejmé, že se jedná o velmi talentovaného a nadějného filologa. Cenil jsem si jeho všestranného zázemí anglisty, v němž se citlivý akademismus prolínal spolu s praktickým životem lidí v Británii. Když takto vybaven vstoupil do doktorského studia, nebylo pochyb, že bude patřit k absolventským špičkám. Doktor Glabazňa se tak stal výraznou osobností mezi opavskými anglisty, kdy při plné posluchárně dokázal studentům zaníceně vykládat o anglické literatuře a životě v Británii. Opavská anglistika bude obtížně hledat učitele podobných vlastností, proto je to pro ni velká ztráta,“ uvádí doc. Pavel Kolář.

V roce 2010 úspěšně absolvoval doktorské studium v oboru Anglická a americká literatura na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Dizertační práci vypracoval pod vedením předního českého amerikanisty profesora Josefa Jařaba, kterého náhlý odchod bývalého studenta a kolegy zasáhl. „Po celé letošní léto přicházely nejrůznější smutné zprávy. Většinou nečekané. To, že od nás navždy odešel Radek Glabazňa přišlo jako šok. Stále ho vidím jako nejzajímavějšího z mých doktorandů.  - Jeho disertační práce byla dobrým příkladem skloubení erudované teorie se schopností přesvědčivě interpretovat konkrétní texty. Během delšího pobytu v Anglii dokázal efektivně spojit pracovní a studijní zájmy. Slezská univerzita v něm ztrácí nadějného odborníka, což platí pro obor obecně. Rád jsem vyslechl kladné ohlasy na jeho pedagogickou činnost. Byli jsme i po jeho promoci v kontaktu, což mě těšilo. S potěšením jsem ho podpořil, když hledal možnost publikovat výběr ze  svých veršů. I v této knížečce poezie je a zůstane Radek s námi.“

Vedle pedagogických a badatelských aktivit se věnoval také psaní poezie a jako básník si také postupně získal širší renomé. Své básně publikoval v časopisech i ve dvou samostatných sbírkách. „U kolegy Glabazni jsem si velmi vážil především jeho hlubokého zájmu o literaturu a jeho systematické pracovitosti. Vzpomínám si hlavně na jeho náročnou a kvalitní magisterskou práci, na které pod mým vedením v době mého působení na Slezské univerzitě vypracoval a kterou úspěšně v roce 2004 obhájil. I jeho pozdější výkon u doktorské zkoušky a obhajoby dizertace před naší oborovou radou na Palackého univerzitě v Olomouci byl výborný. Další kvalifikaci získal i vlastním úsilím bez grantové opory na Univerzitě v Southamptonu a jeho anglické zážitky byly i inspirací pro jeho kultivovanou lyriku. Jeho odchod je jak ztrátou pro českou anglistiku, tak především pro jeho rodinu a přátele,“ doplňuje profesor Bohuslav Mánek z Univerzity Hradec Králové.

Na Radka Glabazňu vzpomínají mnozí další kolegové z českých univerzit, kteří se s ním setkávali jako s anglistou a básníkem. „Vážil jsem si jeho spolupráce s ostravským filologickým časopisem, do něhož přispíval jako autor a také recenzoval autorské příspěvky. Poslední článek, který u nás zveřejnil, vyšel v loňském roce. A jak už jsme u něho byli zvyklí, byl obsahově velice zajímavý. S Radkem jsem se také na dálku setkával prostřednictvím poezie. Už teď vím, že nám bude hodně chybět,“ vzpomíná doc. Stanislav Kolář z Ostravské univerzity. Jeho kolega doc. Miroslav Černý přiznává, že odchod Radka Glabazni byl bolestnou událostí. „Když jsem obdržel zprávu o Radkově nenadálém odchodu, bránil jsem se tomu uvěřit. Znali jsme se téměř dvacet let. Naše cesty spojoval hluboký zájem o poezii, včetně vlastní autorské tvorby. Mnohokrát jsme spolu vystupovali na nejrůznějších básnických čteních v Opavě i jinde po České republice. Nejraději ale vzpomínám na týden strávený v roce 2003 v polské Ratiboři, kde se konalo literární sympozium nazvané Od słowa ke slovu. Šlo o vyústění česko-polského příhraničního projektu „Provincie – pramen slova“ a my jsme ještě s několika dalšími básníky a básnířkami zastupovali českou stranu. Právě tady jsme s Radkem našli společnou řeč a sdíleli každodenní opojení z básní i ze života. V následujících letech jsme se s Radkem potkávali také jako kolegové anglisté, pro mě však navždy zůstane tím svobodomyslným mladíkem, který na střeše ratibořského kulturního centra zaníceně recituje své verše.“

Radek Glabazňa byl vedle svých rozmanitých tvůrčích aktivit vždy aktivní a velmi populární pedagog. V posledních letech se věnoval mimo jiné také lektorské činnosti pro Montessori Institute Prague a do češtiny přeložil knihu Marie Montessori Absorbující mysl (Portál, 2018). Velkou ztrátu jeho odchod představuje pro všechny jeho studenty, kterým se intenzivně věnoval. Vedl řadu bakalářských a diplomových prací, dokázal ve studentech aktivovat potenciál pro vědeckou práci, povzbudit je a motivovat.

„Vzpomínám na svůj úplně první seminář na fakultě, který vedl pan doktor Glabazňa. Milý, přívětivý, s přenádhernou angličtinou, s kávou v ruce povídá něco jako ‚doma malé děti, spánku málo, to víte.‘ A já si říkala, tady to bude bezva. A bylo. Z obří části také díky němu, díky jeho zápalu pro literaturu, který na mnohé z nás zvládnul přenést. Dokázal o ní přednášet tak moc poutavě a zároveň zábavně. Provázel mě celým studiem, byl vedoucím mé bakalářské i diplomové práce. Vždy ohromně povzbuzující a laskavý. Pedagog srdcem, řekla bych. Na konci našeho magisterského studia nám celému ročníku napsal krásný mail, kdy nás chválil za naši práci a mimo jiné zmiňoval, jak je pro něj ve vzdělávání nejdůležitější rozšiřovat obzory svých studentů. A byl potěšený, že se mu to daří. Vděčím mu za mnohé a vím s jistotou, že to takto nevnímám sama. Vždy na něj budu vzpomínat s vděčností a úsměvem,“ uvádí Mgr. Jana Osmani, absolventka studia anglistiky na ÚCJ.

Na semináře s Radkem Glabazňou s pohnutím vzpomíná také Mgr. Michaela Pravdová: „Doktor Glabazňa vždy rád zadával svým studentům originální úkoly. Nutil nás tím o tom, co tvoříme opravdu přemýšlet, na místo parafrázování textů z internetu. Jedna z esejí, kterou nám zadal způsobem svým vlastním, byla na téma nesmrtelnost. Posadil se tehdy na katedru, ukázal nám šálek a řekl: „Představte si, že v této nádobě je nápoj nesmrtelnosti. Já vám jej teď nabízím. Přijmete jej, nebo odmítnete?“ Prostě hodil ručník do ringu a pak už jen spokojeně sledoval, jak se rozjíždí diskuze. Zdál se ve svém živlu, když to ve třídě vřelo různými pohledy na věc, a když se zdálo, že je téma již vyčerpáno, znovu rozdmýchal debatu chytře položenou otázkou. Vlastně dodnes nevím, zda by ten nápoj sám vypil či ne. Nikdy nám nepodsouval své názory na život ani na literaturu. Pro mne však zůstanou nesmrtelné momenty z jeho hodin. Třeba když před naši třídu, plnou distančních studentů často již ve středních letech, předstoupil poprvé, a z legrace nás přesvědčoval, že je opravdu náš přednášející i přesto, že díky svému chlapeckému obličeji vypadá spíše jako středoškolský student. Jeho procítěná recitace Byrona či Blakea. Zápal při přednášení post-koloniální literatury. Pocit jistoty u zkoušky, kdy se na nás obracel spíše jako přítel a kolega než jako zkoušející. Triumf ve chvíli, kdy dokázal ocenit originální myšlenku. Ráda bych svou vzpomínku zakončila částí básně, kterou jsem díky Radkově úkolu objevila. Je to báseň autorky Emily Dickinson. Naplňuje mne pocitem, že Radek tvoří, učí a inspiruje dál, ať už je to v nebi, v dalším životě či v našich srdcích.

This World is not Conclusion.

A Sequel stands beyond -

Invisible, as Music,

But positive, as Sound.

It beckons, and it baffles;.“

Radek Glabazňa byl nejen pedagog, badatel a básník, ale také vstřícný a empatický kolega a pro mnohé i blízký přítel. Ztrácíme v něm významného anglistu a vzácného člověka.

Za Ústav cizích jazyků

Marie Crhová a Michaela Weiss