Na samém počátku 13. století založil na místě staršího zeměpanského paláce, v těsném sousedství konventu minoritů, český krále Václav II., klášter klarisek. Čtyřkřídlý areál s kostelem sv. Kateřiny, později sv. Kláry, přestavěný po roce 1431, dnes už v gotické podobě neexistuje, stále jej ale připomínají viditelná okna oratoře s lomenými kružbami a také studna ve vnitrobloku, bývalé rajské zahradě. Klášter se záhy stal vyhledávaným útočištěm dcer z nejprestižnějších rodin. Kolem poloviny 14. století v něm žila třeba princezna Anna Přemyslovna či Juta a Kateřina z Kravař. Z abatyší patřila k nejvýznamnějším Alžběta z Fulštejna. Po požáru města roku 1689 byl klášter barokizován, jak dodnes dokládají klenby v přízemí a suterénu. Na jeho úloze se mnoho nezměnilo: sestry klarisky setrvávaly uzavřeně v klauzuře, aktivně se ale věnovaly hospodaření a prostřednictvím abatyše vstupovaly do veřejného prostoru města i země. 

V roce 1783 byl klášter po takřka pěti stech letech zrušen, ženský element se z jeho dějin navzdory tomu nevytratil, jak ukazují nejnovější historické výzkumy. O rok později jej v licitaci koupila Antonie sv. p. Skrbenská z Hříště. V bývalém klášteře nesídlila, jen si tam vydržovala byt, aby měla kde bydlet při příjezdech z Vídně. Poté, co areál roku 1790 vyhořel a byl zbourán kostel sv. Kláry, se jej Antonie rozhodla prodat. V roce 1793 jej za 8 tisíc zlatých, dvojnásobek původní ceny, získala její švagrová Maxmiliána hr. Sobková z Kornic. Ke koupi nemovitosti vedla krásnou a vzdělanou šlechtičnu zřejmě jeho vynikající poloha v Panské ulici, blízko jiných šlechtických paláců, i její záliba v sezónním společenském životě. V novém sídle Maxmiliána během pobytu v Opavě skutečně bydlívala, a dokonce v něm roku 1798, ve věku pouhých 46 let, zemřela. Zda bylo v té době už přestavěno v klasicistním slohu, není jisté, ale pravděpodobné. Syn a dědic Jan Karel prodal Sobkovský stavovský dům roku 1807 za 37 tisíc zlatých. Ocitl se v držení – jak jinak – opět ženy, Karolíny z Gastheimu. Právě ona podle všeho vdechla moderním interiérům osobitost, kterou během Opavského kongresu roku 1820 obdivoval pruský král s korunním princem, arcikníže Mikuláš, bratr cara Alexandra, a mnozí další.

To už se ale osudy domu jakožto šlechtického sídla naplňovaly. Dědicové manželů z Gastheimbu jej začali okolo roku 1837 pronajímat pro administrativní účely a nejpozději po roce 1861 se proměnilo v sídlo slezské zemské vlády. Stavovská výjimečnost kdysi kláštera a později šlechtického sídla, stejně jako jeho souznění s „ženským světem“, se staly minulostí.

portrét 1: Antonie Skrbenská                                                                                                           portrét 2: Maxmiliána Sobková