Rodák z obce Konská u Třince (*12. 5. 1907) byl básníkem-bouřlivákem a reprezentoval rozhodně nejkontroverznější literární osobnost svého kraje.

Kubisz do předválečné polské regionální poezie českého Těšínska vnesl tóny Mladého Polska, později své zaměření obohatil o programové podněty podhalanského regionalismu a poválečného polského, zejména slezského regionalismu, v 50. letech 20. století realizoval ve své tvorbě estetiku socialistického realismu, jenž opustil poté, kdy byl profesně, politicky i společensky diskriminován a vrátil se ke svým kořenů, tedy básnické stylizaci buřiče. Po vyhazovu z pozice šéfredaktora měsíčníku Zwrot a zbavení všech funkcí zastávaných v HV PZKO (Hlavním výboru Polského kulturně-osvětového svazu) pracoval v třineckých železárnách v dělnické profesi, po úrazu odešel do invalidního důchodu. Paweł Kubisz zemřel 19. 8. 1968 v Českém Těšíně.

Kubiszovou zásluhou bylo, že sbírkou poezie Przednówek (Český Těšín, 1937) vnesl těšínské nářečí ve stylizované podobě do polské meziválečné poezie jak své oblasti, tak polské národní literatury. Na předválečný úspěch této sbírky po válce nedokázal navázat a podobně jako Petr Bezruč (s nímž bývá často srovnáván) zůstal tzv. básníkem jedné sbírky. V poválečné tvorbě Kubisz pokračoval v psaní poezie, ale vyzkoušel si i další literární druhy – prózu a drama. 

Kubisz byl také zdatným publicistou, avšak jeho článkům v periodickém tisku věnujeme v literárněvědně zaměřené monografii pozornost jen do té míry, do jaké osvětlují jeho dílo i složitý život, popřípadě se týkají složité problematiky česko-polských (československo-polských) vztahů.

Libor Martinek, Paweł Kubisz, Monografie. (Wrocław: ATUT, 2020. 457 s. ISBN 978-83-7977-507-1)