Jana Nálepová: Moji prarodiče byli obdivuhodní, že přijali Němku ve městě, z něhož byli Němci vysídleni.

  • Kamila Návratová
  • 19.05.2020
Němčina jí zní libozvučně, má prý spoustu malebných slov. Nyní na jaře například názvy jarních květin: Vergissmeinnicht (pomněnka), Schlüsselblume (petrklíč) nebo Schneeglöckchen (sněženka). I takto hovoří v následujícím rozhovoru o němčině – své profesi a lásce - Jana Nálepová z Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty (ÚCJ FPF) v Opavě. Hovoří rovněž o tom, čeho si na většině Němců váží a na co by si při denním soužití v jejich zemi zvykala jen těžce. V rodném Krnově se již pětadvacet let spolupodílí na česko-německých dnech pro krnovské a opavské rodáky, kteří nyní žijí v německy mluvících zemích. Jezdí učit německou didaktiku na univerzitu ve Würzburgu, kde má rovněž hodně známých a přátel. Na své mateřské univerzitě v Opavě je Mgr. Jana Nálepová, Ph.D., mimo jiné garantkou jednoho z nových studijních programů Němčina pro odbornou praxi. O tom všem je následující rozhovor.
Jaká byla vaše osobní cesta k němčině? Máte rodinnou historii, která vás k ní předurčila?
Můj dědeček, maminčin otec, byl sudetský Němec. Do roku 1970 žili s mou babičkou v Jablonci nad Nisou, odkud se potom přestěhovali do Německa. Moje maminka nejdříve chodila do německé školy, česky se učila až po válce, protože doma mluvili německy. Proto -  jak dnes s nadsázkou říká - musela opakovat třetí třídu. Nejdříve ji navštěvovala v německé, a poté v české škole. Maminka studovala vysokou školu v Liberci, kde se seznámila s mým tatínkem. Přivdala se za ním do Krnova, kde žijeme dodnes. 
Můj český dědeček byl truhlář, který se vyučil, jak bylo před první světovou válkou obvyklé, ve Vídni, a německy uměl. Nicméně i tak bylo od mých prarodičů obdivuhodné, že přijali Němku ve městě, odkud byli Němci vysídleni, a kde se německy mluvit nevyplácelo. Maminka potom mluvila před námi se svými rodiči česky, ale pokud si chtěli říct něco, čemu jsme s bratrem neměli rozumět, tak hovořila německy. A to byl jeden z důvodů, proč jsem se snažila pochytit němčinu. Když jsem se po gymnáziu rozhodla jít ve stopách mých rodičů a stát se učitelkou, byla němčina jasná volba.

Němčina se nemusí jevit libozvučně a navíc řada lidí ji z historického hlediska v souvislosti s válečnými konflikty nemusí. Pokud to cítíte stejně, jak jste se s tím srovnala?
Mně němčina zní libozvučně, i když nám díky pravidelnému střídání souhlásek a samohlásek zní tvrdě. Navíc má spoustu malebných slov. Teď na jaře mě napadají například krásné názvy jarních květin: Vergissmeinnicht (pomněnka), Schlüsselblume (petrklíč) nebo Schneeglöckchen (sněženka). Své kouzlo má německý jazyk právě ve složeninách, ze kterých si někteří dělají legraci, jak jsou dlouhá, a jsou proto postrachem začátečníků. Ale pokud znáte základní slova, jednoduše si odvodíte spoustu slov nových. Na tom je dokonce založena jedna metoda výuky němčiny.
Navíc mám dojem, že některá německá slova lépe vystihují danou věc, a proto s kolegy a také doma s maminkou a dcerou občas přeskakujeme z češtiny do němčiny. Možná i to je důvod, proč se v hovorové češtině ujalo tolik germanismů, o kterých někdy ani nevíme, že nejsou spisovné. 

Vím, že do Německa jezdíte pracovně. Ale vyjíždíte tam i osobně za rodinou, přáteli?  A která místa vás nejvíce přitahují?
Moji příbuzní v Německu a Rakousku bohužel zemřeli, ale mám spoustu přátel mezi krnovskými a opavskými rodáky, kteří ale nyní žijí v některé z německy mluvících zemí. Pro ně a s nimi připravujeme spoustu akcí, mimo jiné již pětadvacet let pravidelné česko-německé dny v Krnově. Také ve Würzburgu, které je mou druhou univerzitou, kam již několik let pravidelně jezdím každoročně na jeden i více měsíců učit německou didaktiku a bádat, mám za ta léta nejen řadu kolegů, ale i přátel. Jezdím tam také vést didaktické workshopy pro učitele němčiny.

S vědomím, že tato otázka vybízí ke stereotypu, se přesto ptám: jací jsou dle vašeho názoru Němci? Co byste řekla lidem, kteří Německo a Němce neznají, nejezdí tam, a přesto jsou vůči nim negativně naladěni a kritičtí?
Mezi Němci jsou stejně jako mezi Čechy lidé dobří i zlí. To, že některé věci vnímají jinak než my, je dáno jinými tradicemi a také zákony. Je to velká země, navíc v ní žije mnoho národností, takže opravdu nelze házet všechny do jednoho pytle. Jak jsem již řekla, mám mezi nimi mnoho přátel a kolegů i známých, kterých si velmi vážím. Co si na většině Němců cením, je jejich otevřenost vůči jiným národnostem a jejich tolerantnost. Na co je třeba si zvyknout, protože v tom jsme asi jiní, je jejich uzavřenost v rodině. To by mi asi chybělo, kdybych tam měla žít. Je to na jedné straně hezké, že rodina je na prvním místě, ale já mám spoustu přátel nejen na univerzitě, ale i mezi bývalými spolužáky nebo v místě bydliště, se kterými se pravidelně scházíme. A to není v Německu, alespoň jak to zažívám já, úplně obvyklé.

Vaší kolegyni z italistiky se občas zdají sny v italštině. Míváte vy sny v němčině? 
Určitě, po pár dnech v Německu úplně běžně. A i jindy mě napadají někdy dříve slova v němčině.

Obraťme list k vaší práci na fakultě. Jak již bylo zmíněno výše, jste garantkou nového studijního programu Němčina pro odbornou praxi.  Kdo má na jeho vzniku zásluhu?
Nápad na tento nový obor se rodil řadu let a je zásluhou hlavně mladších kolegyň z italštiny, angličtiny a němčiny, které jsou mimochodem absolventkami naší univerzity. Jsou to Veronika Kotůlková, Táňa Pavlíková Alešová, Lucie Kučerová a Markéta Johnová, které na programu úzce spolupracovaly s ostatními kolegy a také s odborníky z praxe. Jejich cílem bylo nabídnout studentům obor, který by vycházel z požadavků na trhu práce především v našem regionu, a který by je také připravil na možné magisterské studium. 

Jakou přednost na tomto novém studijním programu vidíte především?
Je to jeho praktické zaměření a také fakt, že byl naplněn předměty, které studentům dají nejen odbornost, všeobecné znalosti jazyka a přehled, ale které jsou připraveny aktuálně a moderně. Kolegové, kteří se podíleli na tvorbě studijní náplně a studijních opor, se snažili nastavit své předměty tak, aby byly nejen zajímavé, ale především daly studentům potřebné znalosti a dovednosti.

Jak napovídá název nového studijního programu, sázíte na praxi.  Můžete uvést některé z vašich profesních partnerů? 
Studenti si znalosti a dovednosti získané v praxi budou mít možnost ověřit a zdokonalit při odborných praxích ve firmách. Hlavními partnery jsou Magistrát města Opavy a OKIN, jejichž pracovníci se přímo podíleli na tvorbě programu i klíčových předmětů, které také budou vyučovat. Ale doufáme, že i jiné firmy budou ochotny převzít naše studenty na praxi, vždyť tak by si mohli přímo vychovat budoucí zaměstnance.
Jak již bylo řečeno, odborníci z praxe byli přímo u vzniku celého programu, radili při volbě a náplni předmětů i počtu vyučovacích hodin a jejich zaměření. Tvořili obsah některých předmětů a doufáme, že je také budou učit.

Jakou práci mohou vaši absolventi konkrétně vykonávat?
Uplatnění absolventů je velmi široké. Mohou pracovat všude tam, kde jsou potřeba dobré jazykové znalosti němčiny. Často slyšíme argument, že stačí znalost angličtiny, ale to si nemyslím, i když dobrá angličtina je nutná. Němci na to mají hezkou glosu, kterou lze volně přeložit asi takto: Angličtina je muss a němčina je plus. Sice je pravda, že i některé německé firmy mají jako jednací jazyk angličtinu, ale ti, kdo se v oboru pohybují, ví, že to zásadní se mnohdy probírá při neoficiální konverzaci, a ta je vedena v němčině, například u pracovní večeře.

Kolik studentů budete moci v novém akademickém roce přijmout?
Díky tomu, že program byl postaven tak, že některé předměty probíhají v češtině pro všechny obory, a potom se ještě jednou prakticky řeší v daném jazyce, tedy v našem případě němčině, jsme schopni učit malé, ale i větší skupiny. Chceme přitom zachovat to, čím se naše univerzita liší od těch velkých: individuální a vstřícný přístup ke studentům, kterého si naši absolventi tak cení.

TEXT a FOTO: Zuzana Urbánková/Centrum mediální komunikace