V on-line dostupných informacích se o ní lze například dozvědět, že během svého profesního života pracovala na šesti pracovištích včetně Muzea silnic a dálnic či Muzea Prostějovska v Prostějově. Dozvíte se ale i to, že se v rámci svého zaměření na hmotnou kulturu věnuje něčemu tak “subtilnímu” a specifickému jako jsou historické kachle a kachlová kamna, o nichž mimo jiné také přednáší svým studentům. 

Markéta Tymonová v roce 2018 vydala pod hlavičkou Slezské univerzity knihu Obchod Moravy, Slezska a Uher na krakovském trhu v roce 1618. Jejím prostřednictvím se přes svou dosavadní kariéru obloukem vrátila na její počátek do doby, kdy na toto téma napsala svou diplomovou práci. Výše zmíněná kniha mající rozsah 220 stran je její přepracovanou a rozšířenou verzí. 

Proč se autorka  ke své diplomce po pětatřiceti letech vrátila? Čím ji zaujaly středověké kachle, že se jim tolik věnuje, a co vlastně dělá historik v Muzeu silnic a dálnic? I na tyto otázky najdete v následujícím rozhovoru odpovědi. 

Muzeum se nacházelo ve Velkém Meziříčí a já v něm pracovala v letech 1985 až 1987, tedy po ukončení studia historie. Volná místa tehdy nebyla a já jsem musela ještě „odstátnicovat“ z archeologie, a proto jsem hledala místo co nejblíže Brna. 

Zkušenost z Velkého Meziříčí mi však později přišla vhod, neboť jsem se pracovně zabývala historií komunikací a s výstavu o historických mostech jsem byla až v Berlíně. Většinu času jsem ovšem věnovala evidenci historických sbírek, což zahrnovalo určování keramiky, porcelánu, cechovních památek a mnoha dalších artefaktů. Profesně to byla zkušenost k nezaplacení. 

Na textu jsem nepracovala soustavně, ale s delšími přestávkami, což včetně doplňků trvalo zhruba přes rok a půl. 



Jde obrazně řečeno o dluh z minula. Historii jsem totiž studovala především kvůli archeologii, která se na počátku osmdesátých let minulého století otevírala jednou za čtyři roky. Protože jsem v Praze napoprvé neuspěla, přihlásila jsem se do Brna, kde se plánovalo fakultativní studium archeologie, jež se posléze změnilo na řádné denní. Bez historie to však nešlo. U přijímacích zkoušek byl tenkrát profesor František Hejl, u něhož jsem nakonec psala diplomovou práci, o jejíž přepracované verzi nyní diskutujeme. 

Důvodů je celá řada. Jednak jsou to věci ryze osobní, protože pan profesor mi kdysi zachránil studium vzhledem k mým tehdejším „nevhodným stykům“, ale pro publikaci byla důležitější snaha o zveřejnění výsledků obchodní výměny zaznamenané v Krakovských celních registrech. V podstatě šlo o tradiční analýzu provedenou v pozitivistickém duchu, čili na základě dobových pramenů, která se navzdory marxistickému pojetí nepříčila postupům francouzské školy Annales. Abych to upřesnila, výzkum brněnské univerzity zaměřený na dějiny střední a jihovýchodní Evropy se začal rozvíjet od konce 50. a v 60. letech minulého století ve spolupráci s polskými historiky a profesor Hejl do něj postupně zapojil své studenty. Jak jsem ale zjistila, na polské straně jsou dnes citovány pouze ty práce, které u nás vyšly tiskem, a proto jsem pokládala za užitečné, abych zveřejnila výše uvedené skutečnosti včetně nových poznatků, viděných očima historika i archeologa. 




Důslednost, s jakou byly vedeny celní záznamy a také, kolik dokladů obchodních aktivit se v Krakově podařilo zjistit při nedávných archeologických výzkumech.




Byli to zdatní kupci, kteří se dokázali prosadit v mezinárodním měřítku nejen na základě dlouhodobě udržovaných kontaktů, ale hlavně díky kvalitní domácí produkci. Nešlo však jen o export, ale i import, jelikož na domácí trh se přivážely ty komodity, po nichž byla poptávka. Nedílnou součástí těchto aktivit byla také doprava zboží vyžadující značnou houževnatost, protože těžké vozy tažené i několika páry koní jezdily v létě i v zimě po mnohdy obtížně sjízdných cestách. 

Do Krakova kupříkladu zajížděli i kupci z Dvorců, na něž si vždy vzpomenu, když jedu z Opavy do Olomouce. Teprve v tom náročném kopcovitém terénu si člověk uvědomí, kolik cestovních útrap museli dopravci překonávat. Zvládli bychom to dnes my, kdybychom neměli automobily?     




Pro širokou veřejnost budou zajímavé kapitoly o historii Krakova a organizaci obchodu, odborníci pak mohou využít především statistické údaje o obchodní výměně v roce 1618. 

To zase souvisí s mým angažmá v olomouckém muzeu a s výzkumem na hradě v Náměšti na Hané, kde se mi podařilo odkrýt destrukci kachlových kamen. Podobné nálezy jsou poměrně vzácné, ale nejzajímavější byly asi půl metru dlouhé vyhřívací keramické roury, které v tělese kamen tvořily specifický konstrukční prvek. V poslední době těchto ne zcela běžných památek přibývá a mne těší, že s mojí interpretací se ztotožnili jak čeští tak i němečtí archeologové. Mimo to se v souboru nacházel i fragment kachle se znakem saských Wettinů, po jehož analogiích jsem delší dobu pátrala. Exempláře s podobnou heraldikou jsem pak objevila ve sbírce Slezského zemského muzea, a to byl moment, kdy mě kamnářství zcela pohltilo. Bádání o kachlích je v poslední době velmi módní, ale pro mne je fascinující tím, že propojuje archeologii s historií, ikonografií či duchovní kulturou.  A to je úžasné. 

 TEXT: Zuzana Urbánková/Centrum mediální komunikace

 FOTO: Archiv Markéty Tymonové